D1

16.8.2007

čtvrtek

OULX--Camping—1158km z NMNM—asi18h cesty, po dálnicích přes Insbruck, Bolzano, Milano, Torino, Susa, Oulx

45°02'30"N,6°50'36"E

Odjíždíme ve 4h ráno v počtu dvou vozidel tzn.já se svými syny a autem Nissan Pathfinder 2.5 SE a Páťa se svými dětmi a autem Opel Frontera

cíl: nějaký camping v oblasti kolem městečka OULX ze kterého se budou pořádat výpravy do okolních hor

D2

17.8.2007

pátek

Fort de la Turra-Col du Mont Cenis

FORT PRAMAND

FORTE JAFFERAU

Col Basset

LA TURRA

45°15'53"N,6°53'11"E

obtížnost 4-5

FORTE VARISELLO

45°13'25"N,6°56'21"E

FORTE MALAMOT

45°12'03"N,6°54'44"E

Start Pramant

45°04'57"N,6°54'14"E

FORT PRAMAND

45°03'55"N,6°50'24"E

tunnel Saraceni

45°04'32"N,6°49'36"E

Fort Jafferau

45°05'08"N,6°46'11"E

Forte Foens

45°04'5.41"N,6°45'51"E

obtížnost 4

popis: Průsmyk Mont-Cenis (italsky Moncenisio) o nadmořské výšce 2081 m, umožňující spojení z Modane do Susy a dál směrem na Turín, byl jedním z nejdůležitějších průsmyků v západní části Alp. Jeho význam ještě vzrostl, když v něm byla za vlády císaře Napoleona vybudována kvalitní silnice. Po připojení území Savojska k Francii v roce 1860 se průsmyk Moncenisio stal průsmykem hraničním. Prvními velkými pevnostními objekty, které zde Italové vybudovali, byly forty Varisello, Cassa a Roncia, postavené v letech 1877-79, které byly později doplněny bateriemi Pattacroce a Malamot, z nichž druhá se nacházela v extrémní nadmořské výšce (téměř 2900 m). Před 1. světovou válkou posílily zdejší opevnění ještě pancéřové baterie Paradiso a La Court. Ve 30. letech 20. století byl v průsmyku vybudován jeden z nejsilnějších úseků Alpského valu, složený z pěchotních (centro) a dělostřeleckých (batteria) tvrzí, vybudovaných dle zásad pro "typ 200". Linie o délce přibližně 11 kilometrů se na křídlech opírala o neprostupné horské hřebeny a kromě tvrzí zahrnovala i řadu podzemních úkrytů pro pěchotu. Druhá obranná linie, situovaná asi 4 kilometry v týlu v oblasti Pianto St. Nicolao, však nebyla nikdy dokončena. Opevnění byla součástí podsektoru IX/B "Moncenisio", který se dělil na několik pevnostních skupin (gruppo di capisaldi). V roce 1940 se opevnění s výjimkou pancéřových baterií nezapojila do boje a posloužila pouze jako východiště neúspěšného italského útoku, v roce 1944 a 1945 však pomohla při obraně německých a fašistických jednotek proti Spojencům. Pevnostní objekty se i přes mírná poškození, způsobená ustupujícími obránci, dochovaly ve velmi dobrém stavu, část linie v údolí však byla v 60. letech zatopena novou nádrží přečerpávací elektrárny. Zatopené objekty lze navštívit, pokud je nádrž vypuštěná, s výjimkou opěrného bodu Gran Croce (skládal se pouze z malých objektů), který se nacházel právě v místě dnešní hráze. V následujícím článku jsou popsána opevnění, náležející do pevnostních skupin Ovest (opěrné body Malamot a Pattacroce) a Lago (opěrný bod Rivers) 

Fort Varisello, postavený v letech 1877-80, leží na nejvyšším vrcholu poloostrova (2106 m) a je největším ze starých pevnostních objektů v průsmyku. Vstup do fortu je možný hlavní branou přes dřevěný most. Jeho prázdné kasematy se střílnami pro kanóny ráže 9 cm jsou pěkné, na mnoha místech jsou však patrna poškození, vzniklá při zkušebním ostřelování fortu před 1. světovou válkou. Velmi zajímavou součástí fortu je podzemní prachárna, umístěná vně jeho příkopu a spojená s jeho interiérem podzemní chodbou. Chodba začíná vedle vstupu do levé týlové kaponiéry a vzhledem k chybějícímu schodišti a značnému sklonu je to sestup poněkud krkolomný. Poblíž cesty k fortu leží také malá samostatná pozorovatelna v podobě kupolovitého objektu se střílnami.

popis: Fort Pramant

Začátek cesty západně od městečka Salbertrand, cesta ve skalách po 11.5km Pevnost Pramand a po 13km tunelem Saraceni 850m dlouhý který je zatopený vodou-brodění v tunelu, neosvětleny a do zatáčky- dále ke Col Basset 2595mnm a pokračovat po hřebenu ke pevnosti Fort Jafferau 2081mnm, potom objedem pohoří a cestu zkončíme u pevnosti Forte Foens protože dál už se nedá.

Ráno čekáme na Páťu než se sbalí. Docela mu to trvá páč není ještě vycvičenej jako my kteří jezdíme pod stan už dlouho. Vyrážíme ráno do Susy, po cestě někde natankovat. Nacházíme po cestě malou pumpu která má skoro samé stojany na diesel. Asi to tu navštěvuje největší procento offroadů. Není se co divit. Všude kolem v horách je ráj na zemi pro offroadový nadšence. Vydáváme se klikatou silničkou nad Susou k náhorní plošinu s jezerem. Těsně před jezerem fotíme malou elektrárnu a je obdivuhodný že do téhle výšky vedla tenkrát železnice. Projíždíme po asfaltce po pravé straně nádherně modrozeleného jezera a na konci za odbočkou k jezeru vlevo ale ještě kousek dále za malým stavením po levé straně odbočujeme uzounkou cestičkou prudce doleva a vydáváme se k úpatí hory (video) na které byla postavena pevnost LA TURRA.(2529mnm) a která je dnes už jenom zříceninou ale se zachovaným rozsáhlým podzemím. Cesta je kamenitá ne moc prudká a vede po vrstevnici vpravo do údolí za horou. Přijíždíme k nějaké bráně, kterou si samozřejmě otevíráme páč není na zámek a za sebou zase pěkně zavíráme. Myslím že to byl ohradník pro dobytek aby nelezl k jezeru mezi turisty. Dojeli jsme do sedla kde je rozcestí u zbořené strážnice s dřevěným křížem, dáváme se vlevo a tady už začíná offroad podle našeho gusta. Rozbitá cesta s výmoly a kameny. Přijíždíme na konec údolí a koukáme že na cestě je veliký balvan jenž cestu zahrazuje. Asi "přírodně" udělaná zábrana aby se nahoru k pevnosti nevydávala auta jenž na to nemají, páč se ten kamen musí objet po cestičce kam se osobák nikdy nevydá bo by musel přijít o podvozek. Příkopy s velkými kameny a výmoly (video) dostávají naše auta i do diagonálních houpaček, ale projeli jsme a vyjíždíme prudkou cestičkou nahoru (video). Před pevností na jakémsi plácku-odpočívadle nás čeká poslední úsek stoupání- obrovitá homola se svahem na který vede cestička (video) ani ne na kola našich aut, a která je ve své poslední třetině nakloněna záporně tzn. ze svahu jenž má ostrý boční sklon, páč se tam sesunul svah a nikdo to neprokopal a auta to ujezdila tak to vostalo (obtížnost 4-5). Páťa raději vypouští děti ven z auta aby někdo aspoň přežil kdyby......mrazí mne trochu v zádech když náš "krteček" občas prohrábne a hejbne sebou po svahu. Vypouštím taky jednoho ze svých synů, ten větší vyvažuje. O nositele jména je apoň postaráno. Máme přece jenom o 100kg víc na střeše než Páťa a jsme proto podstatně vratší. Hurá přijíždíme k mostu do pevnosti a dál už to nejde páč most je složen z několika prken v divným stavu. Možná nějaký Suzuki Samurai by to uneslo ale 3tunovýho Pathfindera teda fakt ne. Necháváme tedy auta před mostem a jdeme do pevnosti pěšky. Odměnou za chvilky strachu při výjezdu nám je bombastický výhled na celou část Alpských velikánů 3.5km vysokých, na jezero a údolí hluboko pod námi. Prolézáme celou pevnost včetně podzemí ze kterého jsou u vytržení zvlášť děti, lezeme na okraj střílen pro snímeček a vracíme se pomalinku opatrně stejným krpálem dolů (video). Níže potkáváme dva defendry drápající se nahoru naložené harampádím a v něm pohozenými dětmi. Vysmátý Ital nás mohutně zdraví a děti z korby otevřeného defendra mávají majíce huby od ucha k uchu. Čao, čao!! Sjíždíme dolů (video) k FORTE VARISELLO která je na předním jižním konci jezera v Col du Mont Cenis, chvíli hledáme cestu k FORTE MALAMOT (obtížnost 5!)-kasárna vysoko v horách nad jezerem ve výšce 2915mnm, ovšem cesty jsou úřady zataraseny a tak navštěvujeme aspoň menší pevnůstku poblíž šotolinové cesty jenž vede západně od jezera. Našli jsme prokopanou díru do podzemí, bereme s sebou baterky a děti a mnohdy zaplavené podzemí pevnosti důkladně prozkoumáváme. Je odpoledne a dumáme co dneska ještě podniknout. Co takhle Fort Pramant? Vracíme se přes Susu do údolí poblíž našeho campu a vyjíždíme slabounkou klikatou asfaltkou do prvních skal nad námi a tam začíná šotolina ve srázu jak z pohádky. Proti se každou chvilku objevují další nadšenci vracející se z horních planin vysmátý jak želvy. Bonžorno, prej galerie Saraceni super, super, viva offroad, viva Italia, palce nahoru a arideverci. Cesta je uzounká, písečná nebo šotolinová, skála nahoru a skála dolů (video), to nás baví, to můžem a tak s chutí pokračujem nahoru. Žádný okraj cesty není, rovnou sráz dolů. Spadnout tam by znamenalo 1km skoro volnýho pádu. Auta v protisměru řídnou páč je pozdě odpoledne, ale i tak je problém najít nějaký břeh vpravo nebo trošku širší úsek třeba v zatáčce na vyhnutí, a my řešíme situaci buď tak, že se po centimetrech míjíme pokud to šířka dovolí nebo najíždíme jako méně ohroženi (jsme na vnitřní straně cesty u břehu) hodně do břehu (pokud tam vůbec břeh je) co náklon auta jen dovolí a když to nejde takhle tak někdo musí couvat. Samozřejmě že když zahlédneme v protisměru auto, motorku nebo ATV ihned to hlásíme do vysílačky Páťovi aby si stačil najít místo na vyhnutí. Všichni řidiči v pravých offroadech s úsměvem děkují ale jsou i tací např. v naleštěných SUV nebo dokonce v osobáku (!) kteří ani nezvednou palec. Přijíždíme k Fort Pramant (2162mnm)-pevnost na krásným nepřístupným místě ale nic nás nezastaví a vyjíždíme dokonce s autama (video) na vybombardovanou střechu pevnosti. kde děláme foto. Další cesta vede přes klasickou značku zákaz vjezdu krásnou přírodou (video) do skal k tunelu Saraceni. jenž vede do zatáčky, širokej je od zrcátka k zrcátku a uprostřed je zaplavený ani ne půl metru hluboko. Reálné brodění bez šnorchlu našeho "krtka" je asi 70cm když nebudeme bláznit tak by neměl být problém a tak vyrážíme do tmy. Když jsme probrodili zaplavený střed tak samosebou vyhazuji oba své syny a couvám do vody v tunelu aby udělali patřičný kamerový (video) a fotografický dokument mého průjezdu :-) Maso! Po výjezdu z tunelu na nás v protisměru čeká motorkář v keckách a evidentně se mu do té tmy a vody nechce. Nic jinýho mu ale nezbyde než brodit. Když mu to tam ale chcípne tak si mákne ve tmě páč je ta díra asi 1,5km dlouhá! Vyjíždíme klikatinou na vyhlídkovou terásku asi pro tři auta s názvem Col Basset (2595mnm) a pokračujeme po uzkém hřebenu k Fort Jafferau (2801mnm) kde pro nás "leštěnkáře" cesta končí protože objet pevnost by se dalo jen na cestičce se záporným sklonem asi metr široké. Před pevností jsem si všiml zkratky asi se 40st.stoupáním, zařadil jsem redukci a pustil se do díla. Kola místy hrabala na místě ale nakonec se "krtek" přehoupl asi po 200m adrenalinu navrchu přes zlom a byl znovu na cestě. Páťa kterej jel přede mnou, když to viděl, tak prudce zabrzdil a počal otáčet že to chce vyjet taky. Taky hrabal (video) a jeho frontera házela šutry od kol hluboko do údolí. Nikdo z nás neodolá udělat si radost, že? U pevnosti prohlédneme dva tunýlky a jedem zpět hledat sjezd do údolí. Máme toho už dost a hledáme cestu zpět. Na druhý pokus, kdy jsme vjeli do pěší cestičky ve skalách za pevností Forte Foens (2508mnm) a museli jsme nakonec točit nad srázem (video) a později ještě rozrážet stádo krav (video), a sjíždět nějakou zakázanou soukromou cestou se vracíme za tmy do našeho campu. Následuje rychlá večeře, sprcha, WC a jdem spát. Začíná to fakt dost dobře! :-))

další foto: forte Foens, Forte Foens

Forte Jafferau, Forte Jafferau, Forte Jaffreau, forte Jafferau, Forte Jafferau, Forte Jaferau panorama

další video: La Turra cestička

D3

18.8.2007

sobota

start

45°05'43"N,6°43'29"E

Sommeiller

45°08'02"N,6°50'41"E

obtížnost 4

Sommelier je náhorní plošinka kde v minulosti byl centrální ledovec. Dnes po něm zbylo jen jezírko které díky oteplování pomalu mizí a mění se v hliněnou mokřinu či bažinu. Cesta nahoru začíná v údolí u tunelu do Francie poblíž Mont Blancu. U km 5.0 pod ulicí leží samota Rochemolles, asi u km 9.5 rovněž nalevo pod dráhou leží hráz Lago di Rochemolles a jede se příští kilometr podél východního břehu, údolí Val Susa nabídne nádherné panoráma. Tato půda se ke kempování používá. Často ale "oficiální" místo je ovšem o něco výše, u Rifugio Scarfiotti - 13,5km

Krajina je holá a skalnatá a cesty horší: Štěrk je hrubý a částečně je plocha silně vypraná. Cesty jsou jen nuzné vyspravované.

Asi u km 16,6 stanete u závory jste ve výšce 2500 m- je tam značka. V létě se musí počítat se sněhovými poli. Cesta končí ve 3009mnm a dál jet do Francie už není možné. Spíše uvízneme ve sněhu ještě o něco níže. Převýšení profil-1200-3033mnm na délce asi 25km.

Ráno se nechce Páťovi vstávat a tak sami vyrážíme na krátký výlet do pevnosti Exilles jenž chránila v minulosti přístup do údolí ve kterém je dnes náš camping. Vstupné je malé, pro 3 lidi to stojí kolem 15EUR. Prohlídka je středně zajímavá jak asi ve vojenské pevnosti může být. Inventáře tam je málo ovšem dějinných dokumentu s nákresy bojiště a pevnosti je dost. Zjistili jsme že se v Itálii průvodci památkami pěkně flákaj páč mají v ruce kolík a tím startují nahraného hlasového průvodce a jen ukazují rukou čeho se komentář týká. Před obědem se vracíme na základnu do campu a vyrážíme na náhorní plošinu jenž vznikla roztátím ledovce ve výšce 3009mnm s názvem Sommelier. Cesta nahoru je komplikovaná tím že je vjezd do vrcholové části zatarasen závorou se studentíkem-hlídačem a toho se nám fakt nepodařilo ukecat aby nás pustil nahoru dříve než v 17h. Museli jsme počkat na odlehlém parkoviští u jezírka do doby kdy mu končila šichta a valíme nahoru. Motory v té výšce už znatelně vadnou ale stejně jedeme na redukce a tak je to méně znát. Pár aut tam vyráží s námi dokonce i motorky. Otočky jsou jen tak tak, mnohdy musíme i couvnout abychom se dostali ze zatáčky. Kluci natáčí a fotí jak o život. Jedeme v šotolinovém poli (video) pořád vzhůru. Míša má ale občas hubu otevřenou a zapomíná údivem zrovna točit když vidí kudy se hrabem nahoru. Zařvu na něj: "točíš??" a on "ježíš já zapomněl". Ani se mu nedivím, taky bych spíš koukal jak v pravý okamžik vyskočit než se starat o kameru. Ale mám v ruce volant a v podvědomí slib mamce doma že dovezu děti v pořádku. Nahoře u ledovcového jezírka je zábrana z trámů, páč by blázni offrouďácký jezdili extrém určitě i do výšek, kde jsme zahlédli dokonce kamzíky. Motorkáři to občas asi zkusí i za zábranou páč je vidět dost stop po nich i kolem ledovcového jezírka a na homoli na jezírkem u státních vlajek IT,EU,FR. Italové už dělají všechno možný aby ochránili i tyto offrouďákům zaslíbené kouty Alp. Začíná se zhoršovat počasí a tak se po nezbytných vrcholových fotech vydáváme sjet ten krpál dolů. O tísíc metrů níže nás zastihne hlad a večer tak využíváme nejbližšího odpočívadla pro peší lezce nedaleko studánky k utáboření. Zabivakovali jsme vedle dvou mladých Němců s novou Suzuki Vitarou, ale oba chlapci nejsou naší hlučnou přítomností nijak nadšení a tak zvedají po večeři kotvy. Asi chtěli být ten intimní večer sami. Ono by se hekání naším údolím dost rozléhalo :-). Padla nakonec tmavá noc s mírným mrholením, které pozdě v noci přestalo. Zbaštili jsme Páťovy kuřata na grilu přímo na ohni kterej šel docela těžko rozdělat a šli jsme do hajan. Oheň asi hořel až do rána.

další foto: Sommelier, Výjezd od jezírek, Sommelier-na hřebenu, cesta dolů, Páťa a jeho kulíšci

D4

19.8.2007

neděle

Col d´Izoard

Saint Véran

Col Angel

cestou Tour de France přejezd na další destinaci na jihu

Col d'Izoard

44°49'04"N,6°44'00"E

Saint Véran

44°42'04"N,6°52'1.25"E

křižovatka na hřebenu

44°33'03"N,7°07'11"E

Col Angel

44°41'02"N,6°58'45"E

Col d´Izoard je horské sedlo známé ze závodu Tour de France

Saint Véran je nevýše položená vesnice v Evropě-Procházka vesnicí je trochu jiným zážitkem. Obdivujeme unikátní původní kamenné domy s dřevěnými patry  z velkých trámů a střechami z velkých kamenných desek. Příjemná zákoutís typickými dřevěnými kašničkami, sluneční hodiny na zdech domů nabízí rozličné motivy i moralistické nápisy upozorňující na to, že život je krátký. Voňavé krámky nabízí místní produkty od sýrů, přes místní uzeniny kořeněné horskými bylinami až po med a džemy z také místních horských zdrojů. Malé restaurace zvou k ochutnání krajových specialit včetně oblíbeného jehněčího, či jen k posezení u kávy a voňavých "crepes" s borůvkami nebo jahodami. V jednom z domů sloužícím jako muzeum se můžeme dozvědět více o životě místních obyvatel a horníků v okolí. Domy mají jakési balkony zvané "Lobbio", které jsou obráceny vždy k jihu a původně sloužily jejich obyvatelům k ukládání a následnému postupnému dozrávání  úrody. Vzhledem ke zdejšímu drsnému klimatu byla totiž sklizeň prováděna vždy s určitým předstihem. Obyvatelé domu se pohybovali na  těchto poschodích po malých římsách spojených schody nebo žebříky. Ještě do poloviny minulého století lidé a dobytek  společně sdíleli spodní kamenné části domů k udržení tepla v zimních měsících.

Odjezd na další destinaci přes hrad a město Briançon které leží v krásným hlubokým údolí a kde tankujeme a snažíme se najít otevřený hypermarket. Bezvýsledně, zavřeno jen Páťa s dětmi zajíždí k Mekáči koupit malé menu. Nakonec ho to stálo 25EUR bo má bezedný děti. Následuje asfaltový výjezd na vysokohorskou silnici-Col d'Izoard (2356 mnm) ale před tím musíme čekat až nahoře Frantíci ukončí místní mezinárodní závody na kolečkových bruslích či co. Nahoře když cestu otevřeli po našem průjezdu "Krtka" se státním symbolem na nosiči všichni diváci jásají kolem cesty ČEKO,ČEKO!!!-- myslí si že patříme asi k českýmu týmu který zřejmě získal jejich sympatie. Kynu z okénka davům a rychle ujíždím na vrchol kde je cíl a parkoviště. Nezbytné foto a nádherným panoramatem sjíždíme do údolí k  pevnosti Fort Queyras,kterou ale nenavštívíme páč nás tlačí co? Čas. Místo toho ale odbočujeme malou zajížďku k Saint Véran ve výšce 2.040m-což je nejvýše položená vesnice Evropy. Procházíme po "Turist strasse" Navštěvujeme místní kostel kde Lukáš i Míša zapalují svíčku za babičku a dědečka. Docela se mi při tom klepe kamera páč je naměko. Ve vesnici obdivujeme s klukama místní kašny páč by se hodily k nám na chalupu a jsou tu na každým rohu. Stejně na tom jsou sluneční hodiny. Po prohlídce vesnice a jejích krásných domů jdeme na parkoviště a po cestě Páťa vniká do jednoho turist shopu s dětmi kde se záhy ozývá můrování jeho dětí vyzývající svého otce provést určitou "potřebnou" investici. Já zatím mazlím obludu před krámem které se to evidentně líbí a odměňuje mne za to zamilovaným pohledem (video). Pokračujeme přes průsmyk Col Angel kde je hranice mezi Francií a Itálii a kde potkáváme stádečko divokých koní somrující po turistech pamlsek a taky je průsmyk plný všelikého dobytka jako ovce nebo krávy ofroad 4x4 maskované na pozadí. Jedeme dál na rozcestník cestou Varáita Mária kde se jen fotíme. Před tím ale vjíždíme do mraků což hlasitým halekáním do rádia kvituje z povděkem dcera Páti Alča. Prej to je naprostá bomba, že tohle ještě nezažila, že to jí budou fšicí závidět! :-) Na rozcestníku se krátce zastavíme, to už se ale valí přes hřeben hustý bílý mraky, které nám přináší varování že se asi horší počasí. No a sjíždíme nekonečnou klikatinou do údolí a hledáme camping. Pod Máira-Stura poblíž Vignale nacházíme ten pravý camp specializovaný na offroad. Majitel zrovna přijel otrávený z výletu svojí Toyotou s Němcema kteří si zaplatili offroad zážitek a celý se rozzářil když zjistil že nechceme vyvést nahoru jako oni, nýbrž že se povozíme sami a ve svých mazlíkách. Vaříme večeři, na hygienu naprosto prdíme a jde spát na houmlesáka.

D5

20.8.2007

pondělí

cesta MÁIRA-STURA

Začátek Ligurské cesty-Fort Centrale

výškový profil 1000-2500mnm

start Máira Stura v Prazzo

44°18'03"N,7°17'31"E

náhorní plošina Máira Stura

44°24'13"N,7°02'28"E

ligurská cesta start-odbočka

44°10'09"N,7°34'15"E

Fort Centrale

44°09'05"N,7°34'10"E

bunkr Ligur.cesta

44°08'52"N,7°33'31"E

"hotel" de la Perla v horách

44°09'09"N,7°36'56"E

camping Valle gesso

44°15'02"N,7°23'23"E

Máira-Stura je mekkou všech offroadových nadšenců a milovníků neuvěřitelných scenérií. ovšem nic moc offroad kde by bylo nějaký vzrůšo co se týká ježdění. Ale ty panoramata!

foto, foto, foto, foto, foto, foto, foto, foto, foto, foto, foto, foto, foto foto

obtížnost 2-4

Z Prazza výjíždíme klikatou silničkou na náhorní plošinu k nějaké farmě a odtud nastane ježdění po náhorní plošině všemi směry, do průsmyků, apod, navštívíme např. cesty Colle Bandia, Colle Anoccia, Colle Margherina, Colle  Colle Valcavera. Fotíme skoro ochočené sviště kteří nás pouští skoro na 10m k sobě, občas uhneme (video) stranou na nějaký ten offroudek abychom si ten offroad pro Němce zpříjemnili větším drncáním a jediný záchvěv zažíváme při brodění nějakého jezírka asi 60cm hlubokého což samosebou filmujeme(video). Navštěvujeme také bunkr v nějakém údolí plném opevnění a pak už jen sjezd dolů doDemonte a jedem směr Ligurská cesta. Ovšem při odpoledním výjezdu na Liguru se už zhoršuje počasí, stačíme vyjet k pevnosti Fort Centrale, Míša dokonce vlezl do uzavřené horní pevnosti a něco tam nafotil. Slezli jsme také do podzemí bunkru jenž byl poblíž, což byl pro děti neskutečný zážitek když jsme vylezli nakonec z podzemí uprostřed stáda krav na týlové straně bunkru. A když jsme konečně sehnali v hospodě na začátku cesty mapu tak začalo chcát a byla mlha. Nás nic nezastaví a tak jsme se vydali nahoru do 2500mnm. Po cestě si nás stopl místní pastevec, kterého jsme dovezli k jeho rozhrkanému autu a ten nás zval na návštěvu jeho "hotelu" prý někde nahoře v horách, prý se to tam jsmenuje Gias della Perla. Fajn, jeli jsme pomalu dál, vidět bylo tak na 20m a počasí bylo čím dál horší. Když jsme asi po 10km minuli ceduli na rezavém plechu u cesty upozorňující na ten zmíněný hotel "Perla" tak už to vypadalo dost zle. Před náma krpál mokrá kamenitá cestička, viditelnost 5m a to byl konec našeho putování. Vycouvali jsme k ceduli a sjeli kousek níž k tomu "hotelu". Zastavil jsem v jednom místě kde se dalo i vyhnout, že jako počkám na Páťu, páč v rádiu jsem ho slyšel, ale za mnou světla nebyla, a najednou koukám že jsem asi 7m od pastevecké chaty (hotelu!) a neviděl jsem ji! Děda nás uvítal vřele vínem které bylo výborné a sýrem který tam sám vyráběl. Vodovod žádný, elektrika žádná, smrad od zrajícího sýra že by tam padnul a v tom odéru by stejně nikdo neusnul. A najednou to začalo. Peklo v horách. Mlha, do toho kroupy místo deště, blesky šlehaly do okolních vrcholků a když se začaly stahovat k chatě i krávy z okolí a pastevečtí psi se schovávali kam se jen dalo, tak jsme pochopili realitu že je se zábavou konec a hory nás pro letošek odmítají, a najednou nám ten odér nějak nevadil. Pastevec na to zabručel něco jako Brutto, brutto a rázem jsme měli jinou starost než offroad. Jak se postarat o malé děti aby se jim nic nestalo a aby spaly v suchu. Když jsme ucítili asi po hodině že tohle jen tak nepřejde, že tady léto skončilo a bude jen hůř, koupili jsme si od dědy sejra, dali mu prezent ve formě plechovek našeho piva, poděkovali a vydali se na cestu zpět směr Tende, tzn. na start Ligurské cesty. Cestou jsme vzali další 3 blázny turisty (video) úplně mokrý, kteří se zoufale snažili vrátit z hor. Nějaké Francouze a Itala. Asi jsme si jako Czech boys docela šplhli. Moc děkovali. Po cestě jsme narazili i na sesuv půdy, kterej tam, když jsme jeli nahoru, ale nebyl. Nakonec jsme dorazili až do Limone Piemonte páč navigace ukazovala že je tak camping. Ovšem chyba lávky! Bylo tam jen parkoviště nějakého rekreačního AREA parku či co. Další camping prý je asi 36km odsud tak nám nezbývá než ho hledat. Nakonec se to podařilo a večer jsme postavili poslední tábor ve Valle Gesso, natáhli plachtu mezi auta a večer jsme zaujali okolo chodící campující velkou hostinou tím, že jsme sežrali všechno, co do té doby zbylo ze zásob. Např.se dělali topinky se sekanou a bramborem, okurkou a Gipsy apod. Blaženě se pak spalo. A pr......lo :-)

D6

21.8.2007

úterý

Camping Valle gesso

Šikmá věž Pissa

cesta domů

44°14'28"N,7°24'04"E

Návrat přes Itálii po ligurské dálnici na Pissu kde plánujem navštívit šikmou věž

Ráno jsme se rozhodli že omrkneme na zpáteční cestě jak se mraky vyvíjí nad hřebeny hor u Ligurské cesty a podle toho se rozhodneme jestli to znova zkusit nebo valit domů. Nakonec to vypadalo strašně blbě a tak jsme jeli pryč. Páťa prý pojede ještě do Chorvatska a my se svezem s ním kus cesty a navštívíme šikmou věž v Pisse. Je krásná, křivá a bylo tam moc lidí. Nahoru na věž byl pořadník až do noci a stálo to 15EUR/os. Všichni se fotili jak blbci že jako na trávníku před věží drží v rukách tu věž. Fakt dementní. Hlavně Japonci podpírali jak diví. Koupili jsme si místo toho za 2EUR vstupenku do chrámu vedle věže, aby jsme naplnili jakousi povinnost poznání a poté jsme se vydali na parkoviště k našim vozům připravit se na dlouhou cestu. Před vchodem do komplexu jsme poslechli chvilku nějaký potomky dávných Inků a vyrazili domů. Celá jižní Evropa v tý době byla v dešti a v Pisse naštěstí jen mírně mrholilo. Po prohlídce jsme ještě jeli společně s Páťou až do Terstu a po cestě žvanili o všem možným přes vysílačky. Ty se vůbec na takové akci velmi osvědčily. A u Terstu pozdě večer Páťa odbočil směr HR a každý z nás jel už svou cestou. Domů jsme dorazili ráno za svítání a to už jsem toho řízení měl fakt plný brejle. Taky 1400km s přestávkou v Pisse a pak na odpočívadle někde před Vídní, kde jsem na hodinku musel zdřímnout, není fakt prdel.

Takže máme se na co těšit příští rok. Zůstala nám Ligurská a pak mnoho dalších offroad tras které jsme letos nestihli. Projeli jsme 4 státy, Páťa dokonce 5, spotřeba v horách na offroadu se pohybovala kolem 17l/100km a na dálnici kolem 11l. Stálo nás to asi 15000Kč včetně PHM a jídla. Super dovolená, fakt.

D7

22.8.2007

středa

Návrat brzo ráno do ČR a hurá do postele!!

Nutné základní vybavení - teréní vozidlo 4x4 s redukcí, terénní (MT) nebo poloterénní (AT) pneu, kanystr na palivo navíc aspoň 10 1itrů, kanystr na vodu aspoň 10l, stan, teplý spacák, teplé oblečení, kloudný boty, jídlo na pobyt (nevíme kdy se sjede z hor do civilizace), náhradní pneu, kompresor aspoň ve skupině aut, zvedák taky aspoň ve skupině, tažnou kurtu nebo lano, baterka, vařič, nádobí, zapalovač, dalekohled, kameru, foťák, náhradní karty do foťáku, radiostanice v každým autě, lékárnička, mobilní telefon s roomingem!!, dobíječku mobilu do auta nebo náhr.baterii, pláštěnka nebo nepromokavou bunda, pracovní rukavice, léky, autolednička, nářadí do auta, mačeta na nutnou obranu, ochranný sprey na divokou zvěř, doklady, pojištění léč.výloh, boty na přezutí a náhr.oblečení na převlečení, a pivo a kořalka na střevní potíže.